Letošní sezóna se hodnotí těžko. Dnes jsem zklamaný, že se postup do regionální ligy nepovedl. Ovšem hodnotím to na základě závěru letošní sezóny, kdy jsme konečně opět ustálili základ týmu a pouze minimálně obměňovaly obsazení prvních dvou formací. Jsem člověk, který chce končit pozitivně, to znamená... pojďme začít věcmi, které mě spíše trápí. To je určitě absence společných tréninků, v podstatě se hráči potkávali pouze na zápasech a jakákoliv souhra, tak byla v celé sezóně velice složitá. Nedorozumění v podobě nominací, které lidem nedávali smysl nebo můj vlastní výbuch v zápase v Plzni proti Plzni. Trápí mě také naše velice naivní bránění, máme 86 obdržených branek v 16 zápasech (jsme třetí nejhorší tým soutěže). A právě kvůli velkému počtu obdržených branek, ztrácíme důležité zápasy.

Teď ovšem pojďme přejít na pozitiva, kterých je mnohem, ale mnohem více! Vlastně nevím, kde začít. První je určitě skvělé zapojení juniorů, jmenovitě Patrik Hrubý, Lukáš Joachimsthaler a Adam Žežula kteří plní roli tahounů týmů a kolo co kolo se rvou o další kanadské body a panuje mezi nimi zdravá rivalita. Starší "veteráni" kluky přijali do týmu bez problémů. Bodem, kde jsem také velice spokojen je naše pravidelná hra na 3 formace. I přes krátký čas utkání (3x12 minut), hráči neztrácí zájem a jezdíme pravidelně v počtu 15+2. Máme za sebou mnoho skvělých zápasů, doposud mám v paměti velice vyrovnaná utkání proti týmu FB Hurrican Karlovy Vary B U23. V prvním zápase jsme prohrávali již v 6 minutě první třetiny 3:0, ale dokázali jsme se fantasticky vrátit do zápasu. Zápas jsme sice nakonec po parádní florbalové bitvě prohráli 6:5, ale byl to jeden z nejlepších zápasů, které jsem kdy Klatovy viděl hrát. Druhý zápas jsme byly zase lepší a dokázali favorita zaskočit a získali jsme nad ním cennou remízu za stav 5:5. V tomto utkání jsme ve třetí třetině vyvinuly velký tlak na soupeře a dokázali srovnat ze stavu 3:5 pro soupeře. V momentě, kdy jsem řešil naši děravou obranu, je potřeba na druhou stranu vyzdvihnout druhý pól a to jsou vstřelené branky. Náš tým vstřelil fantastických 119 branek v 16 utkáních, to je 7 branek na zápas. Náš tým vstřelil nejvíce branek v Regionální lize a potvrzuje tak svoji ofenzivní dravost.

Velkou radost mám také z letošních posil! Nejprve hned v úvodu sezóny přišla posila z Pardubic jménem Dominik Pinček, tomu patří velký respekt, za to že pravidelně jezdí na utkání naší pralesní ligy a musí někdy jezdit z Prahy i v 5 ráno, tak aby stihl naše zápasy. Další velice zvučnou posilou, která okamžitě zapadla do našeho týmu je Michal Petelík, brankář-výčepák, který okamžitě vytvořil fantastické duo společně s veteránem Markem Štauberem. Jak jsem říkal v úvodu, radostí je mnoho, další je například příchod dvou horažďovických plnokrevníků Honzi Procházky a Štěpána Hajna. Ty se stejně jako Michal hned v prvním jejich utkání v červenobílém dresu stali součástí Klatovského florbalového týmu. Několik posledních zápasů jsem nebyl spokojen s naším herním přednesem hlavně v obranné fázi. Proto jsme využili zkušeností právě Štěpána, který jako zkušený třicátník ví jak nastavit herní plán. Herní strategii tak na poslední dva zápasy letošní sezóny dostal právě on. Stanovili jsme si nelehký cíl, porazit tým, se kterým Klatovy doposud nedokázaly vyhrát. Poslední utkání sezóny jsme totiž narazili na Tlučnou, strašáka v naší skříni. Provedli jsme na důkladnější rozcvičku a rozdělili role jednotlivým formacím. Výsledek? Výhra 6:4 a dovolím si říct, že jsme byli po většinu zápasu lepším týmem.

Být na klatovské střídačce jako trenér nebo jako hráč pro mne hrozně moc znamená. Mentalita uvnitř klubu je fantastická, každý hraje v klatovech právě kvůli vynikající partě. Podle mě v Klatovech nikdy nebude nejlepší florbalový tým, ale vždycky tady budeme mít skvělou florbalovou rodinu. Mám radost, z toho, že i když kluci chodí na vysoké školy po celé republice, stále chtějí jezdit o víkendech hrát tu naši skromnou ligu. Tímto chci všem klukům za letošek poděkovat a těším se na další sezónu, kdy už ten region konečně vybojujeme.

Jan Polomis