Od sezóny jsem neměl moc velká očekávání, pomalu rok a půl se skoro nehrálo, nevědělo se, jak bude sezóna vypadat a jestli nás covid zase nenechá bez florbalu doma. Netušili jsme kolik kluků se nám „vrátí“ kolik bude pokračovat.

S Nicméně sezóna to byla povedená, kluci vybojovali první místo, včera je čekal poslední zápas proti Gorilám Plzeň, který si v klidu pohlídali a zvítězili vysoko 4:10. Výsledek však pouze kosmeticky upravil skóre, protože kluci měli jisté první místo v tabulce již po posledním kole.

Ze začátku sezóny mi přišlo, že nás je až nezvykle moc, některé zápasy jsme dokonce odjeli i na 18 hráčů (i za pomoci holek a ročníků 02), kádr se pak začal pomalu zužovat a po zimě se ustálil na konečných 13-15 stálých hráčů. Ve finále jsme začali jezdit i na stejné složení lajn, které se vždy jen kosmeticky upravovaly buď z důvodu nemoci, či jiným komplikacím. Ke konci to bylo znát hlavně u útočícího tria Žežula - Hrubý - Joachimsthaler, kteří za sezónu dohromady nasbírali neuvěřitelných 162 bodů a byli nedílnou součástí a tahouny i mužského týmu.

U kluků mě často mrzela morálka, ať se jednalo o tréninky, které poslední dobou spíš byli o tom se „sejít“ než něco natrénovat, ať již z logistického hlediska, či z důvodu spojení tréninků s více kategoriemi zároveň. Dále poté v zápase, když bylo vše růžové, byla na střídačce pomalu i sranda, ale když začalo jít do tuhého, tresty lítaly jeden za druhým, proto jsme i právem nejvíce vylučovaným týmem v lize (dokonce jsme přestřelili vysoko nad 100 trestných minut za sezónu, což není úplně dobrá vizitka). Úspěšnost hry v oslabení super občas i s nějakou revolucí při hře bez brankáře 5:5 (a že jsme z toho dali gólů), přesilovky super, tak jen zlepšit to chování na hřišti.

Každopádně bych chtěl klukům poděkovat za fajn partu a tým, který jsem v roce 2018 přebíral od Jardy Němečka, byla to dlouhá cesta, která bohužel letošním rokem skončila. Je až neuvěřitelné, co za to období dokázali, kam se posunuli, jak se změnili. S některými jsem dokonce ještě hrál juniory. Nyní kluky posouvám do mužů, tak se snad někdy potkáme v béčku spolu na hřišti.

Těším se na další práci s ročníky 2006, kteří v juniorech nesmírně vyrostly a budou základním kamenem následujícího ročníku v dorostenecké soutěži. Realizační tým čeká lehká transformace. Když to vše dobře dopadne, na kluky bychom měli být až 4 trenéři, čímž chceme pro kluky připravit, co nejlepší podmínky a začít novou, třeba další čtyřletou etapu mého působení coby trenéra.

Ročníkům 03-05 držím palce v dalším působení a těším se až se společně potkáme na hřišti!

Martin Klán